Aby byly splněny požadavky na pracovní kapacitu zařízení pro radiální ložiska, materiály použité k výrobě radiálních ložisek musí mít vlastnosti silné nosnosti, uložení, tepelné vodivosti, nízkého tření a hladkého povrchu, proti opotřebení, proti únavě a proti únavě. -koroze. V současné době neexistuje žádný materiál, který by splňoval všechna tato kritéria, proto se u většiny návrhů obvykle volí kompromis. Mezi materiály běžně používané při výrobě radiálních ložisek patří:
Ložisková slitina: Ložisková slitina, známá také jako slitina Babbitt, je nejrozšířenější ložiskovou slitinou. Dokáže se přizpůsobit automatickému nastavení malého vychýlení nebo vadných hřídelí a může absorbovat drobné nečistoty v mazivu, aby se zabránilo poškození hřídele lepením.
Bronz: Bronzová ložiska jsou vhodná pro nízké otáčky, vysoké zatížení a dobré neutrální požadavky a jejich výkon lze získat výrobou slitin s různými materiály s různými součástmi.
Olověná měď: Ložiska vyrobená z olověné mědi; jeho nosnost je vyšší než u ložiskových slitin, ale jeho relativní adaptabilita je horší a používá se v prostředí s dobrou tuhostí hřídele a dobrou neutralitou.
Litina: Litinová ložiska se často používají v případech s méně přísnými požadavky. Požaduje se však, aby tvrdost čepu byla vyšší než tvrdost ložiskového pouzdra a pracovní plocha musí být také pečlivě zaběhnuta smíšeným koloidem grafitu a oleje a vyrovnání mezi čepem a ložiskem musí buď hodný.
Porézní ložiska: Porézní ložiska se vyrábějí slinováním kovového prášku a jeho ponořením do oleje. Mají samomazné vlastnosti a používají se hlavně tam, kde je obtížné nebo nemožné spolehlivě mazat.
Karbon a plast: Ložiska z čistého karbonu jsou vhodná pro příležitosti s vysokou teplotou nebo příležitosti, které se obtížně maže, zatímco ložiska vyrobená z polytetrafluoretylenu mají extrémně nízký koeficient tření a vydrží přerušované při nízkých otáčkách i při práci bez mazání olejem.
