Mezi základní prvky ložiskové oceli patří hlavně uhlík, chrom, mangan, křemík, molybden atd. Tyto prvky mění mikrostrukturu a výkon ložiskové oceli tak, aby vyhovovala požadavkům různých prostředí použití.
Uhlík (C): Zlepšuje tvrdost a pevnost ložiskové oceli, obsah je obecně 0.95-1.10 %.
Chrom (Cr): Zlepšuje odolnost proti opotřebení, odolnost proti korozi a tvrdost ložiskové oceli. Obsah je obecně 1.{1}}.75 %.
Mangan (Mn): Zlepšuje pevnost, tvrdost a houževnatost ložiskové oceli. Obsah je obecně 0.25-0.50 %.
Křemík (Si): Zlepšuje pevnost a tvrdost ložiskové oceli, obsah je obecně 0.15-0,35 %.
Molybden (Mo): Zlepšuje tvrdost, odolnost proti opotřebení a houževnatost ložiskové oceli. Obsah je obecně 0.15-0.30 %.
Vanad (V): zjemňuje zrna ložiskové oceli a zlepšuje pevnost a houževnatost. Obsah je obecně 0.05-0.20 %.
Titan (Ti): Zlepšuje odolnost ložiskové oceli proti korozi a opotřebení. Obsah je obecně 0.01-0.10 %.
Kromě výše uvedených běžných legujících prvků existují některé další prvky, jako je nikl (Ni), měď (Cu), hliník (Al) atd., které se přidávají do ložiskové oceli podle konkrétních potřeb pro zlepšení jejích vlastností. Obsahy těchto legujících prvků jsou obecně nízké, ale mají významný vliv na vlastnosti ložiskové oceli.
Je třeba poznamenat, že účinky a obsah různých legujících prvků ovlivní výkon a vlastnosti ložiskové oceli. Proto je třeba při výběru a použití ložiskové oceli komplexně zvážit různé faktory, včetně pracovního prostředí, požadavků na použití, nákladů atd. Navíc přidání legujících prvků také zvýší cenu a obtížnost zpracování ložiskové oceli, takže existuje kompromis mezi výkonem a cenou.
